Už třetí měsíc (od 23. září) se obyvatelé Drážďan mohou seznamovat s českým uměním v rámci Dnů české a německé kultury, do kterých se zapojily nejrůznější instituce na obou stranách hranice. Tento prestižní festival existuje již 18 let a postupně se v rámci něj v Německu představují jednotlivé české a moravské regiony či města. Letos se hlavním festivalovým hostem stal Zlínský kraj, za který vyrazili do Německa dramatik Josef Holcman a básník Jakub Chrobák (který žije rozkročený mezi Valašskem a Slezskem).

Do Drážďan jsme odjížděli ze Zlína v neděli 5. listopadu tak, abychom se vyhnuli špičce na dálnicích a večer už byli na hotelu. Cesta za Josefova vyprávění historek o Ludvíku Vaculíkovi ubíhala příjemně, a tak nám ani nevadilo, že nás večerní Drážďany uvítaly pořádným deštěm. Hotel byl na strategickém místě, nedaleko historického centra i Literárního domu, Villy Augustin, kde se v pondělí mělo autorské čtení uskutečnit. Drážďany jsou dnes krásným moderním velkoměstem a válečnou devastaci připomínají už jen začernalé části starých budov, jež svou barvu „fasády“ získaly až při ničivém bombardování v únoru 1945.

Dnes je toto multikulturní město plné krásných zákoutí a širokých bulvárů s kavárnami. V jedné takové kavárničce jsme se sešli se sympatickou, ale především vynikající bohemistkou Janou Krötzsch, která se pánům spisovatelům postarala o překlady, přeložila ukázky z Holcmanovy prózy Osobní poplach a básně z Chrobákových sbírek Jak prázdné kolo po ráfku a Imrvére…. Neškolené ucho by Janu za Němku nepovažovalo, neměla totiž téměř žádný přízvuk a češtinu ovládá opravdu dokonale. Až pány spisovatele zaskočila, kolik pozorných dotazů k textům měla. Oříšek pro ni byly především Holcmanovy nářeční výrazy, ale i skloubení rytmu a významu u Chrobákových básní. Vše se ale podařilo tzv. vyladit a přípravy na večerní čtení byly téměř u konce.

Villa Augustin leží v rušné části města, kousek od vyhlášené čtvrti, která prý především v létě tepe životem na letních zahrádkách. Organizátoři byli velmi shovívaví k naší „neněmčině“, alespoň si pak diváci mohli vychutnat více češtiny. V hledišti, tedy v příjemně upraveném prostoru čítárny, seděl i redaktor místního literárního časopisu, který byl, alespoň dle překladu, ze čtení potěšený. Večer uváděl Miroslav Zelinský a o tlumočení se starala opět Jana Krötzsch, která v této roli nebyla v Literárním domě poprvé. Právě díky překladatelčině práci byl prostor i na to analyzovat konkrétní obrazy z tvorby obou autorů. U Josefa Holcmana se tak otevřela otázka velkých dějiny a toho, jak dopadají na bedra obyčejného člověka, u Jakuba Chrobáka zase třeba metafora vymezující se proti spotřebnímu způsobu života „jak prázdné kolo po ráfku,“ jejíž význam se musel rozkrýt až v následné diskuzi. Jiným veršům Chrobáka už ale překlad umožnil působit přímo. Mezi diváky byla dokonce i dáma, jež prý téměř třetině přečtených ukázek a básní rozuměla, protože uměla rusky. I ostatní diváci ale vypadali spokojeně, a tak jsme mohli vydařený večer uzavřít ve vyhlášené pivnici, kam prý na pils chodí také český konzul. Ještě před tím ale padla otázka ožehavá a vážná – nakolik se na kulturním rozvoji regionu či obecně veřejného prostoru podílí univerzita? I díky tomu, že se Dnů české a německé kultury účastnili hned dva vyslanci Ústavu bohemistiky a knihovnictví, můžeme s klidným svědomím odpovědět, že alespoň ta Slezská univerzita se o svět kolem sebe zajímá a  snaží se o něm vědět.