30 popsaných let X – Zuzana Kultánová
Augustin Zimmermann, úryvek
Je neděle po obědě a Augustin Zimmermann se zvedá k odchodu. Rachotí ošoupanou židlí a jeho žena se ptá, kam to zase jde a kde vzal peníze na chlast. Zimmermann, vysoký muž s pronikavě modrýma očima, ji odbyde chrchly sprostých slov. „Co se do mě pořád sereš!“ S cvaknutím kliky se obrací do nedělního odpoledne a mumlá cosi o staré ludře. Stará ludra doprovází jeho postavu povzdechem. Škoda slov, která by jím protekla jako voda skrz vykuchanou rybí hlavu. Skládá žilnaté ruce do klína, pak se v ní cosi vzepře a hází po dveřích hliněný hrnek. Ten se protivně nahlas rozbije na několik kusů. Pár minut je ticho. Žena hledí chvíli do prostoru, poté se zvedne, sbírá střepy, ty chrastí a rozbíhají se po podlaze jako rtuť. Byl to poslední slušný hrnek, který měli. Vyhazuje zbytky hrnku před dům, ať se o ně klidně někdo zabije. (Pokračování textu…)
30 popsaných let IX – Ivana Kašpárková
***
Své pokroky hodnotím obětní symbolikou na oknech.
Vina čmuchá kolem jako špatně vycvičený pes.
Nesuď se tak tvrdě, když jsi od přírody měkká,
slyším slova atakovat mantinely mého světa.
Úděl se tváří jako usmíření.
Každé ráno při cestě do práce se nelibě
zdravím s minulostí, cestou nazpět ji vítám
jako jediný světlý bod.
Dělí nás frekventovaná silnice:
převaděč na mě blýská zlatým zubem
a fosforeskující vestou,
i přes pokročilý věk flirtuje.
Láká mě představa vybočit z předem
naplánovaného směru
a přejít silnici se zavřenýma očima.
Ivana Kašpárková absolvovala Českou literaturu v roce 2013. Pokračovala pak studii v Ostravě a Olomouci. Nyní pracuje jako učitelka českého jazyka na základní škole v Opavě. Nedávno vydala v nakladatelství Perplex básnickou sbírku Numeri.
30 popsaných let VIII – Robert Hladil
Zahánění strachu
Delší než čekání
na šťastnou náhodu
je zápach prázdnoty
vždy po tvém odchodu
kratší než poznání
marnosti života
jsou tvoje doteky
dlouhá je samota
bojíš se zklamání
míváš strach z neznáma
srdce ti napoví
všechno je před náma
Robert Hladil absolvoval magisterskou češtinu v roce 2002. Po studiích montoval vozy BMW v Mnichově, vařil v restauraci v Marylandu, učil čtyři roky na soukromé střední škole v pražských Vysočanech a pracoval v PR. Vydal tři sbírky poezie: Jen tak… (2000), Básně v póze (2002) a Duševní sponzor (2009). V současnosti je spolumajitelem komunikační agentury Epic PR.
30 popsaných let VII – Gabriela Ženatá
Já – Ty?
Tvář
dere se ulicí,
s betonovou maskou
nesnáší ty věci
ty hlavy, ty nohy,
to lidské maso,
tlející městem v hodinách
ubitých hromaděnými předměty,
říkám já-ono
kde je já-ty?
Zahltit předměty
požrat je namístě nemístně
v konzumu válet se
obléct se taškami
vitrínou spatřit se… (dýchá na sklo?)