V říjnu tohoto roku vyšla pod hlavičkou renomovaného polského nakladatelství ATUT nová kniha docenta Libora Martinka z Ústavu bohemistiky a knihovnictví. Monografie, kterou finančně podpořila Vratislavská univerzita, se zabývá osobností a literárním dílem karvinského rodáka Gustawa Morcinka (1891–1963). „Jedná se pravděpodobně o jednu z nejpozoruhodnějších postav polské literatury Těšínského Slezska 20. století,“ říká o tomto prozaikovi, dramatikovi, publicistovi a v neposlední řadě také vězni nacistických koncentračních táborů Libor Martinek.

 

Jaké je dnes pojetí literárního díla Gustawa Morcinka u nás a v Polsku?

V Polsku byl jedním z nejpopulárnějších spisovatelů před válkou a po válce, jeho knihy vycházely ve velkých nákladech a často v několika vydáních – to je již statisticky podchyceno. Jeho povídky a pohádky pro děti byly v čítankách a starší generace si ze školních let pamatovala Morcinkovu povídku o koníku Lyskovi z dolu Ida. Dnes již v polských čítankách není zastoupen, tudíž recepce jeho děl je omezená. Akorát ve Slezsku existuje stále několik základních škol, které nesou jeho jméno, takže tam jsou dětští čtenáři s Morcinkovým dílem seznamováni, a dokonce se konají různé čtenářské soutěže, které popularizují dílo spisovatele, jenž se po první světové válce trvale usadil ve Skočově – tam je také Morcinkovo biografické muzeum. V Česku byl znám jedině ukázkami z tvorby v polskojazyčných médiích a jeho pohádky byly inscenovány v loutkovém divadle Bajka. Adaptace pro divadlo se dočkal i jeho román Sedm hodinek hrobaře Joachima Rybky, kterou uvedla polská scéna Těšínského divadla.

 

Jaký byl Morcinkův přínos konkrétněji pro oblast Těšínského, respektive Horního Slezska?

Morcinek se skutečně velmi intenzivně věnoval zelenému (Těšínskému) i černému (Hornímu) Slezsku ve své publicistice a tvorbě. S těmito subregiony je nejčastěji spojován. Vykonal obrovskou práci nejen jako nejpopulárnější meziválečný a poválečný spisovatel ze Slezska, ale i jako publicista a také – dokud mu to zdraví umožnovalo – aktivní popularizátor svého kraje; absolvoval řadu besed s mládeží a dospělými po celém Polsku i v zahraničí, kde se dočkal také překladů některých svých děl do němčiny, ruštiny, ukrajinštiny a dalších jazyků. Před válkou i po válce hodně a rád cestoval, navštívil i exotické kraje.

 

Je Morcinkovo literární dílo zajímavé také pro dnešního čtenáře? Rezonuje třeba i v české literatuře?

Morcinkovy romány z doby slezských povstání nebo z hornického prostředí přestávají být zajímavé už i pro mladší generaci polských čtenářů, avšak šlo o autora čítankového, jeho prózy pro děti a mládež mají stále trvalou hodnotu. Rovněž poválečné novely a povídky vycházející z autorových zážitků z koncentračního tábora, v němž prožil šest krušných let, a poté z pobytu v emigraci ve Francii, Itálii a Belgii jsou cenné a píšou se dnes o nich knižní studie, a to zejména v Katovicích, kde vznikla pod vedením profesorky Krystyny Hesky-Kwaśniewiczové jakási „morcinkologická“ badatelská škola. Sám jsem přeložil několik Morcinkových povídek pro děti do češtiny, které vyšly ve dvojjazyčném souboru Z říše Pusteckého – Z krainy Pusteckiego (Český Těšín: Sdružení přátel polské knihy, 2012).

 

Morcinkova beletrie byla do češtiny mimoto překládána spíše sporadicky. Čím to je?

Překladů do češtiny bylo z Morcinkovy tvorby málo. Jako někdejší plebiscitní aktivista tvrdě narazil na neochotu českých kulturních činovníků cokoli od Morcinka vydat. Pouze jednou za svůj život absolvoval besedu s horníky a karvinským publikem. Neúnavným propagátorem jeho díla byl Milan Rusinský, který o něm napsal pochvalné články do ostravského Červeného květu, přeložil ukázku z jeho pěkné knihy pro mládež Czarna Julka (Černá Julie) a věnoval mu jednu rozhlasovou relaci.

 

Mohli bychom se v dohledné době třeba dočkat i některých dalších českých překladů?

Překlady by si některé Morcinkovy knihy vskutku zasloužily. Problém je v požadované, až přehnané výši autorských práv na jeho díla, která drží syn jeho hospodyně Maciej Kuglin, na něhož přešel spisovatelův majetek. Na Slovensku vyšel již dříve překlad románu Čierna Julka (Bratislava, 1986), který mohl ve své době rezonovat i ve čtenářských kruzích na Karvinsku, ale pro šovinistické naladění byl údajně stažen z oběhu – všechny české postavy v tomto románu pro mládež jsou vykresleny jedině negativně, a to jak dospělí, tak děti.

 

S osobností i tvorbou Gustawa Morcinka se pojí různorodé mýty či legendy. Které z nich právě vyšlá monografie odhaluje?

Skutečně celou řadu. Jako problematické se mi například jeví Morcinkovo uchopení legendární postavy beskydského zbojníka Ondráše (vlastním jménem Ondřeje Fucimana), z něhož ve svém románu Ondraszek silou vůle dělá polského Slezana, a rovněž vykreslení slovenského zbojníka Jánošíka se míjí s pravdou, byť jde o románovou licenci. Je to škoda, protože román je jinak čtivým dílem.

 

Vaše kniha se opírá o značné množství pramenů a literatury. Kolik času přípravy monografie zabraly?

Morcinkovo dílo je obsáhlé a musel jsem všechny podstatné knižní tituly přečíst a analyzovat. Badatelsky jsem se Augustínu Morcinkovi, jak zní zápis jména v rodném listu spisovatele, kontinuálně věnoval několik let, když jsem například mapoval jeho vztahy s Milanem Rusinským nebo s třineckým spisovatelem Pawłem Kubiszem. Zúčastnil jsem se dvou „morcinkologických“ konferencí v Katovicích a ve Skočově. Samo psaní knihy mi při značném pedagogickém vytížení trvalo zhruba dva roky a věnoval jsem tomu téměř veškerý volný čas. Je to v pořadí moje pátá autorská monografie o některém významném spisovateli z Těšínského Slezska – dále bych chtěl upřít pozornost jiným, více bohemistickým směrem.

 

Čeho si na této monografii ceníte nejvíce? Co je jejím největším přínosem?

Zatím je to nejobsáhlejší monografie o spisovatelově životě a díle v Polsku a jediná větší knižní práce u nás o tomto pozoruhodném, byť mnohdy kontroverzním spisovateli, významném rodákovi z Karviné. Myslím, že jsem tím splatil určitý dluh vůči dějinám literatury Těšínského Slezska, neboť šlo o polského autora v českém prostředí dlouhou dobu tabuizovaného. A to i přesto, že v některých vývojových obdobích české literatury mohly být jeho práce například z hornického prostředí určitým vzorem, jak napsat dílo s budovatelskou tematikou a neurazit přitom čtenáře, kteří znali dobře prostředí dolů a hutí, průmyslové nebo naopak podhorské krajiny, protože Morcinek sám začínal jako horník.

 

Jak se od práce v dolech dostal na dráhu spisovatele?

Byli to jeho kolegové z karvinského černouhelného dolu, kteří inteligentního mládence, jenž rád četl a ve volném čase půjčoval knihy v čítárně, poslali na studia učitelství do Bílska (Bielsko-Biała). K tomu bych ještě dodal, že Gustaw Morcinek byl oblíbeným učitelem, jenž duši dítěte vskutku dobře porozuměl. Psal rovněž „osvícené“ pedagogické fejetony do odborného tisku, nicméně byl po dlouhou dobu pod vlivem sanačních ideálů vlády Józefa Piłsudského. V Morcinkově případě však šlo spíše o sociálního solidaristu a hluboce věřícího katolíka, jemuž víra pomáhala přežít útrapy holokaustu.

 

(s Liborem Martinkem rozmlouval Jakub Záhora)