Letošní rok bude pro Lipsko ve znamení české kultury. Celý rok se tu pořádají nejrůznější setkání, autorská čtení, vernisáže a výstavy, konference, koncerty, promítání filmů a vše završí v listopadu Lipská opera, kde bude uvedena Janáčkova Její pastorkyňa. Rok to bude pro Lipsko v mnohém náročný, ale určitě také obohacující a zajímavý, vždyť tuto východoněmeckou metropoli navštíví hvězdy českého literárního nebe jako Jaroslav Rudiš a Kafka Band, Jáchym Topol, Radka Denemarková, Iva Procházková, Michal Ajvaz či Jaromír Typlt a další. Řeč v rámci různých setkání bude také například o Jiřím Grušovi, Josefu Váchalovi nebo J. A. Komenském. A jak takový literaturou nabitý rok nejlépe začít?
Co třeba konferencí s výstižným názvem: Pozor, velikáni! Milan Kundera a Bohumil Hrabal – nové úvahy (Achtung, ein grosser Autor! M. K. a B. H. – neu betrachtet), kde se sešli bohemisté nejen z Evropy (z Německa, Francie, Japonska, Polska a České republiky). Setkání organizoval Institut slavistiky Univerzity v Lipsku spolu s Moravskou zemskou knihovnou v Brně a Univerzitou Karlovou v Praze a během čtyř dnů (od 14. 2. do 18. 2.) zde zaznělo přes 30 referátů věnujících se oněm velikánům, Kunderovi a Hrabalovi.
Ještě před tím, než začaly jednotlivé bloky zabývající se poetikou obou autorů, zahájil konferenci německý prozaik Maritn Becker, který mimochodem v roce 2013 severní Moravu navštívil v rámci červencového festivalu Měsíc autorského čtení, jehož příspěvek se věnoval tématu smíchu u obou autorů. Konference sama pak měla mnohem širší záběr. Úvahy referujících se točily kolem významu Kundery a Hrabala v kontextu východní a střední Evropy, jejich nakládání s ironií a smíchem, ale také mediálními konstrukty, nebo zabrousily k tématům existenciálním či metatextovým a translatologickým.
Celá konference se odehrávala v budově Univerzitní knihovny, která je známá také jako Bibliotheca Albertina. Historická budova byla poničena nejen za války, ale ještě dlouho po ní chátrala a její záchrana roky doslova visela ve hvězdách. Dnes je naštěstí vše jinak, ohromná knihovna se dočkala rekonstrukce a zázemí zde nachází nejen studenti, jimž jsou studovny otevřeny až do půlnoci, ale také vědečtí pracovníci. Vlastně pořádat literární konferenci v Lipsku jinde než v knihovně by snad ani nebylo možné. Tomuto městu se také přezdívá město knih, nebo město tiskáren, jelikož v 19. století tu sídlilo 1 500 firem, které se věnovaly různým fázím vzniku knih. A tak se všichni účastníci cítili v konferenčním sále univerzitní knihovny velmi příjemně. Diskuze na konci každého bloku probíhaly v přátelské atmosféře a často v nich účastníci pokračovali ještě později v kuloárech i později ve večerních hodinách. Vše může potvrdit doktor Jakub Chrobák, který se konference zúčastnil v bloku s francouzským profesorem Xavierem Galmichem a profesorem Jiřím Pelánem. Příspěvky všech zmíněných se věnovaly Bohumilu Hrabalovi a v diskuzi nejen o nich pokračovali ještě večer v doprovodu další významné dámy české literární vědy doktorky Miloslavy Slavíčkové a ředitele brněnské knihovny profesora Tomáše Kubíčka.
Některé z příspěvků byly provokativní, některé otevíraly nové kontexty a pohledy na oba české velikány a některé zase představovaly osobitá shrnutí dosavadních poznatků. Důležité ovšem je, že bohemisté z různých koutů světa velmi rychle našli společnou řeč (jednacími jazyky byla čeština a němčina, ale slyšet bylo především češtinu, často s milými cizími přízvuky) a konference jen potvrdila, že česká literatura si pozornost v zahraničí nejen zaslouží, ale že jí je pozornost stále věnována.
A na závěr spíš poznámka turistická než bohemistická – Lipsko je městem zaslíbeným cyklistům. Chodci jsou většinou turisté, protože místní se po městě pohybují hlavně na kolech, o čemž nás přesvědčily také desítky kol zaparkovaných před knihovnou.
