Z celkových osmi témat převažovaly literárně zaměřené příspěvky. Pozornost vystupujících studentů se upírala na propojení poezie nejen s hudbou (Markéta Mezlová: Hudební inspirace v díle a dílem Václava Hraběte, Gabriela Kolková: Josef Kainar a hudba), ale také s tichem v tvorbě neslyšících autorů (Barbora Pravda: Ticho. Nad poezií Elišky Vyorálkové). Nechyběl odraz společnosti v současné české próze (Kristýna Janigová: Svoboda a demokracie napříč třemi dekádami v románech Jáchyma Topola Sestra a Citlivý člověk) ani praktická ukázka cesty k porozumění čtenářsky náročným básním (Ondřej Horsák: Poezie Františka Halase jako interpretační výzva). Uvedená témata rozšířily a přirozeně doplnily příspěvky z oborů knihovnictví a kulturní dramaturgie, jejichž autoři se postupně zaměřovali na možnosti komentované četby literárního kánonu a jeho popularizaci (Nikola Halfarová: Společné čtení maturitních děl) nebo také na organizování divadelních vystoupení (Lukáš Szebesta: Ochotnické divadlo v Bohumíně aneb Bohumínské bavidélko nedělní) a vlastní tvorbu původních performancí (Kateřina Szopová: Jak prakticky vzniká site-specific autorská performance?).

Celá konference byla inspirativní a poutavá, i přes svou vědeckost se navíc nesla v příjemném, ne-li přímo přátelském duchu. Po každém příspěvku následovala podnětná diskuze mezi vystupujícími a posluchači. Těch i letos dorazilo opět dost – učebna byla po převážnou dobu akce velmi slušně zaplněna, a o dotazy ani komentáře s mezioborovými přesahy tudíž nebyla nouze.