Já – Ty?

 

Tvář

dere se ulicí,

s betonovou maskou

nesnáší ty věci

ty hlavy, ty nohy,

to lidské maso,

tlející městem v hodinách

ubitých hromaděnými předměty,

říkám já-ono

kde je já-ty?

Zahltit předměty

požrat je namístě nemístně

v konzumu válet se

obléct se taškami

vitrínou spatřit se… (dýchá na sklo?)

Tvář

s hladkým povrchem

bíle natřeným,

s aerodynamickými rty, co jsou

nejsou Maybelline,…

„Zavřu ti otvory! Vnímat se nebude!

Ten smrad, ta ulice,

ty ruce, ta slupka

reálného dne

svou značkou to přebiju.“

 

Tvář

prázdnota

rozpíná hranice po plíce,

smogu ale zdá se míň.

Cigaretou stres vypustit

z těch pupků, těch prdelí,

fabrika zračí se

v tváři mé

v pondělí.

 

Osamí

tvář, dvou půlkulatých zdí

hledá si podobu

v obrazovce sní

o tělesnu bez kosti

přežvýkané virtuální dokonalostí

pro pás šedesát

utrhnout šňůru od myši

„to jsem já“ (říká druhý člověk)

nikdo neslyší?

 

Tvář

kráter po výbuchu

nepohne se vinou vzduchu

strnula v trase

bussines, párty,

děvky ne

porno na gauči

konečná stanice

prosíme

ejakulace.

 

Tváři

nestanout v tvář

omezit těch uší skřek,

těch nozder pohledů,

mít z dohledu

ta těla

vběhlá

na digitál hodinek

sek

to auto, ta výloha,

odlesk pouze vhodný pro pohled

zkontrolovat vzhled já

existence

přes předmět

přes ona skla.

 

Zračím se v předmětu

předmět zračí mě

vrůstám

v charakteristiku podstaty tváře

předmětné?

Předmět jsme?

Součástky součástí

jsou částí

virtuální existence

já-obraz

statická má verze?

 

já-obrazovka

nákupní taška-já

maybelline označkovaná

já-dokonalost spěchu

digitální-já v číselné formě

nes-po-jité

 

Gabriela Ženatá absolvovala obor Kulturní dramaturgie se zaměřením na divadlo v roce 2010, poté studovala činoherní režii na JAMU v Brně. Po škole spolupracovala s řadou brněnských divadel (BuranTeatr, Divadlo Husa na provázku, Divadlo Polárka), v současné době je mámou na plný úvazek.