Český jazyk a literatura

Home » 2021 » Leden

Monthly Archives: Leden 2021

30 popsaných let XII – Oldřich Kutra

Pohádka III.

Kutra_foto

A tak to šťastně začíná

Protože neumřeli

dodnes tam leží

Krajina zhasíná

Běží a padají a běží

Za nimi všechno, všichni jeli

 

Slib, že až po mně

není čas balit

v domě je tma

tma byla v domě

Mám ruku

čí ruku mám?

 

Najít konec najít

 

Mám ruku, čí ruku mám?

Tma byla v domě

v domě je tma

není čas balit

Slib, že až po mně

 

Za nimi všechno, všichni jeli

Běží a padají a běží

Krajina zhasíná

dodnes tam leží

protože neumřeli

A tak to šťastně začíná

 

Oldřich Kutra vystudoval bakalářské (2005) a následně i magisterské (2007) knihovnictví. Po studiích působil jako sociální pracovník v kontaktním centru pro uživatele drog, po několika letech se přestěhoval z Opavy do Olomouce, kde nyní dělá „stěhováka ve službách exekutorského úřadu“.  V roce 2012 mu vyšla knižní prvotina, sbírka …a stokrát třásti stromem; jako textař a hudebník je aktivní ve skupinách Kolo Kolo Mlýnský a Dobrozdání.

30 popsaných let XI – Lucie Dudková

Tušila jsemfotka oříznutá

Tušila jsem, že se bude chtít vrátit. Snažila jsem se k němu lísat a odvracet jeho hlavu blíž k sobě, ale nešlo to. Díval se skrze mě, někam daleko do minulosti. Neviděl mě, ani nemohl. Asi mu tam bylo líp. Ulovila jsem něco k obědu a rozdělila se s ním. Krev zvířete vychlemstal jako vodu, ani si ji nevychutnal. Chtěla jsem mu připomenout, že je volný. Může pít zhluboka a běhat celé hodiny jen tak pro radost. Může spát tam, kde usne, a vysát krev z čehokoli si usmyslí. Volnost ho zabíjela skoro tak rychle jako člověka. Je tak strašně ochočený. Vymýšlí si různé úkoly, které dělá každý den s jistou pravidelností. Dokonce s jistou pravidelností močí. Jako by ho venčil neviditelný pán. Udělala jsem chybu, měla jsem ho nechat zemřít v zajetí. Často mluví o lidském městě a o trápení svého pána. O lidské lásce, která není taková, jako ta naše. Lidská láska je věrná a plná bolesti. Lidé o své děti pečují dlouho do dospělosti a v podstatě od nich nikdy úplně neodejdou. Já jsem svá mláďata nechala jít. Poprvé jsem byla trochu smutná. Ale bylo to ode mě hloupé. Nechápu, proč by se mnou měla zůstávat. Musí si najít vlastní rozkoš, naučit se zabíjet a poznat štěstí z dlouhého běhu. Některé věci jim jejich matka předat nemůže. Uvědomí si je, až přijde čas. Já lidi znám. Nejsou takoví, jak o nich mluví on. Jsou sobečtí, špinaví, upocení a neustále křičí. Pořád musí předstírat nějakou činnost, všechno si zdůvodňují, jsou ješitní a namlouvají si, že dodržují pravidla. Podle pravidel se mezi sebou dokážou vraždit po milionech. Když ale někdo zabije mimo pravidla, zbytek smečky ho nemilosrdně usmrtí. Jsou si věrní jenom proto, že brzo zestárnou a pak už je nikdo nechce. Starý člověk je odporný jako hnijící větev. A hloupá pravidla by se dodržovat neměla. (Pokračování textu…)